Jestliže byla Amerika dobře oslavena devátou symfonií „Z Nového světa" slavného českého skladatele Antonína Dvořáka, byla ještě více oslavena svatostí skromného českého syna Jana Nepomuka Neumanna, protože hudba září v tomto světě ale svatost bude věčně zářitv nebi.
Čechy mají opravdu povinnost radovat se dnes z tohoto výročí. Když jej papež Pavel VI. svatořečil dne 19. června 1977, bazilika svatého Petra byla plná amerických poutníků, příslušníků různých národů světa a dostavilo se rovněž mnoho otců redemptoristů, jimž nový světec patřil. Zajisté tam byli čeští emigranti, ale z jeho vlasti skoro nikdo. Nebylo to dovoleno a nebylo to možné pro zlovůli doby. Papež Pavel VI. podal tedy překrásnou syntézu Janova života. Ten život si stále zachovává svou velkou přitažlivost. Opravdu, Jan Nepomuk Neumann žil jako odvážný a nebojácný misionář, šlechetný apoštol cele oddaný Bohu a lidem. Narodil se zde v Prachaticích 28. března 1811, vystudoval v českobudějovickém a pražském semináři, a protože se nemohl stát knězem v Čechách, vstoupila do jeho duše touha hlásat evangelium v Americe. Aby se dostal přes oceán, což bylo v jeho době velmi nebezpečné, spojil se s institucemi ve Štrasburku a v Paříži a jednoho dne se konečně mohl nalodit. Když přicestoval do New Yorku, biskup Dubois jej vysvětil na kněze, to bylo v roce 1836.
V kraji Niagarských vodopádů se věnoval po čtyři roky apoštolátu mezi drvoštěpy. Ale přál si být řeholníkem, redemptoristou. Ve své touze po zdokonalení a po společném životě vstoupil k synům svatého Alfonse v Baltimoru a v Pittsburgu. Byl prvním duchovním redemptoristů v Americe, "stále první v práci a v oběti, stále poslední v odpočinku, stále vzorem v zachovávání řehole",jak jej definoval papež Pavel VI. V roce 1852 měl přijmout jmenování filadelfským biskupem, jeho zodpovědnost a pastorační horlivost se ještě znásobily. Překonal nesmírné obtíže, aby dokázal založit dobře sto katolických škol, které jsou dodnes slávou Ameriky, aby navázal styk s chudými lidmi a dělníky, neúnavně podnikal pastoračnínávštěvy. Ve Filadelfii zřídil první italskou farnost a začal budovat monumentální městskou katedrálu.
Když přijel do Itálie, aby byl přítomen definici nauky o neposkvrněném početí Panny Marie, navštívil svou rodnou zem, na niž nikdy nezapomněl, ač byla tak vzdálená. Napsal mnoho knih a zejména slavný katechismus, jenž byl mnohokrát vydán. Smrt jej překvapila na ulici ve městě, kde žil, dne 5. ledna I 860. Nebylo mu ještě 49 let.
Svatý Jan Nepomuk Neumann nám má mnoho co říci ještě dnes. Za prvé mluví o svatosti české rodiny a ctnostech českého národa v této naší vlasti, kterou chtěl komunismus zničit, když dusil posvátné hodnoty. Ideály české společnosti tehdejší doby byly neseny ve světě postavou muže, křesťana, kněze, Božího biskupa: bez křesťanské rodiny by nikdy nebyl existoval světec jako on. Chraňme rodinu. Rodiny jsou výsadním místem pro zrod kněžského a řeholního povolání, jak často vídáme i dnes.
Zachovejme si vzácný poklad této požehnané země. Svatý Jan Nepomuk k nám promlouvá o lásce k člověku. Nikoliv člověku idealizovanému, ale tomu, jehož nacházíme denně na ulicích: zejména když je chudý, bez peněz, bez zaměstnání, unavený těžkou prací, sám, zapomenutý. Náš světec s vnímavostí získal svatost pro tuto lásku k chudým a lidem žijícím na okraji lidské společnosti. V dnešním evangeliu jsme slyšeli celou řadu přikázání lásky, trpělivosti, tolerance vůči bližnímu, která vrcholí ve velkých slovech: "Bud'te milosrdní, jako je milosrdný váš Otec" (Lk 6,36). Svatý Jan Nepomuk Neumann žil věrně tato přikázání lásky, protože dobře věděl, že "Bůh je láska" ( 1 Jan 4,16).
Náš světec miloval především Ježíše. Tajemství spásy, jemuž je zasvěcen život redemptoristů, je tajemstvím lásky, a to tím největším: dát život za své přátele. A on konal všechny tyto divy apoštolátu, šlechetnosti a zřeknutí se sama sebe, protože miloval Ježíše a jeho kříž, na němž září celá síla Ježíšovy lásky k nám. Jeho biskupské motto znělo: Passio Christi conforta me - Umučení Kristovo bud' mou útěchou a mou silou. A jeho oblíbená modlitba, kterou se naučil zde, ve své rodině, byla: "Ježíši, pro tebe chci žít, pro tebe chci umřít, ve svém životě chci být celý tvůj, chci být celý tvůj ve své smrti" Zde v tomto hlubokém a nevysychajícím pramenu lásky, jenom v pravé silné lásce k Ježíšovi a jeho kříži čerpal svatý Jan Nepomuk sílu být svatým pro vykupitele a konat pravé hrdinství ve vyhledávání chudých a hříšníků.
Prosme jej s vroucností, aby nám dal lásku k rodině, k chudým a k Pánu Ježíši. Jan Nepomuk Neumann, sláva jižních Čech, a všichni ostatní ať jsou, jak pravil Jan Pavel II., zárukou vaší minulosti i vaší budoucnosti. To ať je naší nadějí a naším závazkem, nyní a vždycky.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.