Nemocní v Božím i našem srdci

       Známe přísloví, že nemoci nechodí po horách, ale po lidech, a tato nepříjemná skutečnost se dotýká každého z nás. Vždyť nemoci nejrůznějšího druhu, se netýkají jen starých lidí, ale každého člověka a to prakticky v každém věku, od narození až do chvíle smrti, a nemoc je také ve většině případů i příčinou smrti. Stejně platí, že ke svátosti smíření, jež je svátostí uzdravení a očištění  duše,  nechodí jen lidé od, nebo do  určitého věku. 

       Na  skutečnost  lidských nemocí, pamatuje, nebo reaguje, jak nejlépe umí samozřejmě i lidstvo všech dob a svět. Máme lékaře, lékárny, nemocnice, hospice, léky, atd., a věda se snaží v oboru lékařství stále zdokonalovat. Hledají se nové a efektivnější formy a metody léčby. A to je samozřejmě dobře. Pamatuje na ni ale také církev, vždyť i Bůh a především On, má moc léčit lidské, tělesné i duševní neduhy, a má moc  nejen léčit, ale i uzdravovat. Vždyť známe ještě jiné  přísloví a to říká, že lékaři léčí, ale Bůh uzdravuje, a jistě mnoho lidí, věřím, že i lékařů, by mohlo podat svědectví o tom, že se těžce nemocným, dostalo Božího uzdravení, které bez obav možno nazvat zázrakem. Prostě tam, kde lékařská věda byla u konce pomohli modlitby společenství a především hluboká a pevná  víra.

     V  Písmu svatém se velmi často setkáváme s pozitivní Boží, Ježíšovou reakcí na víru člověka, díky níž byl nemocný(á) Ježíšem  uzdraven.  Lékaři mají své odborné knihy z  nichž čerpají poznatky a moudrost, i my věřící křesťané máme takovou knihu, totiž Knihu života, zjevené Boží slovo, do jejíhož obsahu vložil Bůh ve své lásce i možnost načerpat, či znovuzískat ztracené zdraví, ať už duševní, nebo tělesné. Podmíněno je, jak už jsme výše uvedli vírou, věrností a spolehnutím se, že On se ve své starostlivé lásce  postará, bude-li chtít, bude-li to jeho svatá vůle.

       Na každé utrpení i nemoc máme pohlížet s vírou, jsme-li uzdraveni máme Bohu děkovat třeba slovy žalmu: „Dobrořeč duše má Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, korunuje Tě svou milostí a slitováním...“( 103,2-3), rozhodne-li Bůh jinak a naši nemoc nám hned neodejme, nebo nás provází déle třeba až ke konci života, i  to je, přijmeme-li to ve víře, v konečném důsledku pro naše dobro, očistění, posvěcení, nebo se naše nemoc může stát prostředkem potřebným k obrácení někoho z našich blízkých, či bližních. Bůh může skrze víru uzdravit, a skrze nemoc může obrátit.

        Kéž nás  vědomí smyslu, třeba i užitečnosti naší nemoci nikdy neopouští, s vírou pamatujme, že Bůh dopouští, ale nikdy neopouští, a jsme-li v jakékoliv těžké životní situaci, jeho blízkost a soucit je větší, než si dokážeme představit. V této křesťanské naději se vzájemně vždy povzbuzujme.  To přeju ze srdce vám všem i sobě.                                                                                      

P. Roman Janáč, CSsR