Zelený čtvrtek 2019

Ježíš vstal od večere šel a umyl učedníkům nohy, velmi vzácná situace, velmi vzácný obrat a trochu neobvyklá  pozice, ve které známe, respektive neznáme, Ježíše z evangeliíí, to, že Ježíš vstal. (mimo to, že Ježíš vstal z mrtvých, na to ale ještě chvíli počkáme),  Nám je spíše z evangelií znám Ježíš, jako ten, kdo se posadil a učil zástupy, nebo ten, který procházel celou Galilejí, chodil od města k městu, od vesnice k vesnici kázal, uzdravoval, yzýval k pokání, a ohlašoval, že se přiblížilo BK. Jeden z mála podobných textů evangelia (Lk4,21) je ten, kdy Ježíš povstal v chrámu, aby předčítal z Písma, z knihy proroka Izaiáše - kde četl Duch Páně je nade mnou, proto mě poslal a dnes se naplnilo toto Písmo. Ježíš vstal od večeře, přepásal se, šel, aby sloužil, obraz podaný církvi, obraz daný každému z nás, i my jsme členy Církve, i my jsme účastni večeře, hostiny, mše svaté, dnes, v neděli, možná skoro každý den,  i my nasloucháme, sedíme, i k nám Ježíš promlouvá, učí nás,  i nám poslouží, tím, že nám dá sám sebe za pokrm, vydává se, a i my až mše svatá dnes, kdykoliv jindy, skončí vstaneme a půjdeme, půjdeme  kam,  sloužit, obětovat se, vydávat, pomáhat? Nebo se rozejdeme a půjdeme za svým, jako by se nic nestalo, jako by se nás to nijak netýkalo, jako bychom šli z divadla, kina, kde jsme něco viděli, slyšeli, prožili, venku si trochu o něčem popovídali, a vrátíme se v klidu domů?  Ne nebyli jsme v kině a nedívali jsme se na film nedotknutelní. Účastnit se večeře, stolování, slavnostní události, být společně u večeře, u stolu, mělo, má ve SZ hluboký význam, jasný a pevný řád, člen rodiny, nebo společenství se nemohl zvednout a jen tak bez důvodu odejít, opustit své místo,  – stejně, jako nemohl přijít pozdě, chovat se nezůčastněně, byl by to výraz neúcty, znevážení, respektive nedocenění, nepochopení situace, události. Ježíšova NZ večeře, stolování, má možná jinou formu, ale stejnou důstojnost, důležitost a váhu – je to stejná Boží přítomnost, stejné díkuvzdání, oslava vysvobození, stejná smlouva, ale Nová, smlouva oběti BSJK, Božího Beránka, zpečetěná jeto tělem a krví. Přiznejme, že i my při mši svaté, mnohdy klademe důraz, pohledem na vnější věci, jak, co, kdo vypadá, jak kněz káže, jak se chovají a co dělají ministranti, jak hraje varhaník, anebo jsme myšlenkami úplně někde jinde, pasivní, nezůčastnění, možná právě z výše uvedených důvodů. Poslední večeře, tedy první mše svatá – Eucharistie, toto všechno vnější – ač je to velmi důležité - ale vysoce převyšuje, přesahuje, je to živá účast na Kristově živé zpřítomněné oběti, v Jeho živé přítomnosti, moci, lásce a slávě, a je to i  účast na Jeho poslání – tedy toho poslání, které svěřil učedníkům, následně apoštolům, - to konejte na mou památku a jděte,  jaké důstojnosti a důležitosti, ale i zodpovědnosti se nám tímto dostává, že Bůh – Ježíš nás pozývá, sytí, uschopňuje a počítá s námi, důvěřuje nám, že toto své křesťanské poslání budeme šířit a žít, Ježíš vstal šel a sloužil, jděte ve jménu Páně, tak končíme mši svatou. Věrohodnost církve v kostele, vždy bude záviset na věrohodnosti Církve  tam venku, ve světě, pokud nejsme  živě a aktivně účastni a přítomni tady, budeme živým, věrohodným obrazem Krista tam venku? Moje slova nemají být výčitkou, ale spíše podnětem a povzbuzením k hlubšímu pochopení toho, čeho jsme dnes na Zelený čtvrtek při poslední a vlastně první Večeři Páně, a dá-li Bůh budeme ještě mnohokrát v životě,  účastni, co to pro nás znamená, to platí pro vás i pro nás kněze. Ježíš vstal, přepásal se  a šel, aby učedníkům umyl nohy….tak se stane i teď...