Křest

KŘEST JE POČÁTEK PROCESU BOŽÍ LÁSKY V ČLOVĚKU  JE NUTNÉ JEJ DÁLE ROZVÍJET BŮH SE JEDNOU ZEPTÁ NA TVOU KŘESTNÍ VĚRNOST

 KŘEST DÁVÁ ČLOVĚKU NADPŘIROZENÝ ŽIVOT A POZNÁNÍ

OBŘAD KŘTU JE KRÁTKÝ ALE JEHO DOPAD JE NA CELÝ ŽIVOT, NA CELOU VĚČNOST

Křest je viditelný obřad, ve kterém působí neviditelná Boží moc, který koná v římskokatolické Církvi platně vysvěcený kněz z pověření a moci Božího Syna Ježíše Krista. Skrze tento obřad působí na dítě a dále v dítěti  sám věčně živý, svatý, dobrý Bůh.Dítě se na základě tohoto křtu stává členem společenství velké rodiny božích dětí  římskokatolické Církve.

České slovo Církev je převzato z řeckého slova Kyriaké, Kyrios znamená v řečtině Pán, tedy slovo Církev znamená: „To, co patří, nebo je zasvěceno Pánovi,“ tím se myslí Pán a Bůh, a také Ježíš Kristus jako Boží Syn. Člověk je tedy na základě křtu nositelem Boha - Pána v sobě a ten k člověku dále z nitra promlouvá a chce ho vést bezpečně životem až do smrti.  Bezpečně kráčí a dojde do cíle, tedy do nebe – Božího Království jen ten, kdo tohle vnímá a podle toho se ve svém životě, nitru, svědomí snaží řídit-vše má v našem životě svá pravidla.

Na Boha se dívají  věřící a celá Církev jako na Trojjedinného, tedy je jeden, ale ve třech osobách sám v sobě, je to pro nás tajemství, ale je to tak, to víme z bible, Písma svatého, které by měl každý věřící číst a přemýšlet o něm, zvláště o Novém Zákoně, jež podává informace o životě Ježíše Krista.

Bůh je pro nás jako milující a starající se Otec, Ježíš je jako náš bratr a Spasitel, jež nám podal zprávu o Bohu a jeho vůli,  a třetí osoba Duch svatý je ten, který nám vnuká dobré a čisté myšlenky, posvěcuje nás a vede. Křesťané totiž věří, jelikož Bůh je věčný, také ve věčný život po smrti.

Každý jednou zemřeme, to je jisté,ale naše duše a vědomí bude v duchovní podstatě mimo tento prostor a čas žít dále, nesmrtelně. Těch pár let na této zemi je jen krátký časový úsek, kterým procházíme a spějeme k bytí bez času, ve věčné přítomnosti. Duše člověka je proto nesmrtelná, protože jejím Stvořitelem je Bůh, ačkoliv na tom mají podíl muž a žena.

Proto je velkou zodpovědností, samozřejmě také radostí, mladých manželů, či partnerů dbát o zodpovědné početí, výchovu a dobrý život svých dětí, které samozřejmě v dobrovolné lásce a vzájemném souhlasu  přivedou na svět. 

Křtem svatým vstupujete svobodně do vztahu s milujícím Bohem, Ježíšem, pozýváte ho do své rodiny a On už bude chtít být vždy s vámi, pomáhat vám a chránit vás. Proto by měl člověk mít toto vždy na paměti a nezapomínat na Boha, který přebývá ve mně. Modlitba je způsob komunikace a navázání kontaktu s Ním, On mne slyší všude, protože je Všudypřítomný i ve mně, v tobě.

Pro křesťany je základní knihou, ze které čerpají poznání díla Božího i samotného Boha, kniha bible, Písmo svaté. Není to kniha vědecká ale teologická a duchovní. Tedy ne kdy a jak, nejde o přesnost zpráv ale o jejich smysl, proč?!

Proč křest ?! Křest nám vrací, to co první lidé svou neposlušností ztratili, tedy nesmrtelnost a společenství, či přátelství s Bohem. První hřích člověka spočíval v tom, že na podnět Satana chtěl být a vědět všechno tak  jako Bůh. Bůh ale zákonitě musí být jen jeden, proto je Bůh, bohů nemůže být více. Bůh dal člověku vše, co potřeboval, krásu světa, který byl vlastně rájem na zemi, ale jak jsem řekl člověku to nestačilo, chtěl více, chtěl být jako On, a to není možné, člověk vždy zůstane před Bohem jen člověkem.

Toto vše tedy musel dát do pořádku Ježíš, Boží Syn, tím, že svou poslušností vůli svého Otce, Boha za nás zemřel, vykoupil svým životem tu neblahou dědičnost naší viny, ale jak víme Ježíš nezemřel, ale vstal z mrtvých a žije, žije věčně, a tak každý, kdo je pokřtěn Ježíšovým křtem, stane se křesťanem,  i když jako člověk zemře, jeho duchovní stránka, duše, také přejde ze smrti do věčného života v ráji  a bude žít. Ježíš se ale vrátil k Otci do nebe,něco nám  ale zanechal, sám sebe v Eucharistii a  proto je důležitá víra v Něj, a věřit v Něj nám pomáhá jeho Duch svatý, a každý, kdo věří v Ježíše Krista, vše co učinil, učil, podle toho jedná a žije, dodržuje, má podíl na této nesmrtelnosti, jež bude až skončí život v těle v nebi, v ráji s Bohem.

Vrátíme se vlastně do ráje, který měl být původně  na zemi, po selhání prvních lidí se však z naší země stalo bojiště, ve kterém se musíme denně rozhodovat, jak budeme žít a zda toužíme být jednou v nebi, v ráji.S křtem dává Bůh člověku i potřebné dary a výbavu, aby tento život zvládl, tzn, žil tak, jak se líbí Bohu, tedy vyhýbal se s Boží pomocí zlu a hříchu. Se svatým křtem dostává dítě do výbavy dary, dary Ducha Svatého, dary víry, naděje na šťastný konec a věčnost, a dar lásky.

Úkolem a posláním člověka na zemi je milovat, milovat Boha, sebe i bližního.  Lidská, přirozená láska na to, mnohdy ale nestačí, potřebujeme i Boží nadpřirozenou lásku. Proto je tak důležitá výchova dítěte v lásce, přijetí.

Také je úkol v tom, že dítě bude skrze vás rodiče a kmotře, kmotro, poznávat jaký Bůh opravdu je. Bůh je dokonalé Dobro, Pravda a Krása, přejíci nám vše dobré. Cíl člověka je setkat se s Bohem po smrti. Bůh nás bude jednou hodnotit podle lásky, zodpovědnosti, jak jsem naložil se svým životem. 

POKUD BY OBŘADEM KŘTU VŠE SKONČILO BYLA BY TO TA NEJSMUTNĚJŠÍ VĚC V ŽIVOTĚ