Nejsvětější Trojice

Jestli bychom chtěli hledat nějaký důvod, proč stát před Bohem v posvátné úctě, tak asi tím největším důvodem by mohlo být právě hluboké tajemství Boha, jako Nejsvětější Trojice.

Platná jsou a budou slova sv. Augustina, který říká, kdo pochopí boží Trojici?, kdo o ní hovoří?, jen velmi málo je těch, kteří, když o Ní hovoří vlastně ví, co hovoří, tedy víme, že Bůh existuje, to se dá zakusit a vypozorovat, víme dokonce díky Ježíši Kristu jaký je, je to milující Otec, láska, ale, co ve své podstatě Bůh je, to pro nás zůstane věčným tajemstvím, nad kterým nemáme přestat žasnout.

Ačkoliv nikde v Písmu svatém slovo Trojice vysloveně nenalezneme, jejich existence, co do vzájemných vztahů a společné činnosti je z Písma svatého nepopiratelná. Už v knize Genezis při stvoření světa a člověka čteme Boží úmysl, učiňme člověka na naši podobu a obraz. Společné působení je přítomné při všech významných událostech našich dějin spásy.

Při andělově zvěstování slyšíme, jak archanděl Gabriel oznamuje Panně Marii, Duch svatá na tebe sestoupí, moc Nejvyššího tě zastíní, počneš a porodíš Syna, dáš mu jméno Ježíš. Při Ježíšově křtu v řece Jordánu se ozývá z nebe hlas Otce, toto je můj milovaný Syn, v Něm mám zalíbení, toho poslouchejte, a na Ježíše sestupuje Duch svatý v podobě holubice. Ježíš je tak Duchem svatým pomazán ke kněžské, prorocké a královské službě. Ježíš během svého života a veřejného působení mnohokrát hovořil o svém Otci a Duchu. Závěr Ježíšova života má také trojiční charakter. Ježíš na kříži odevzdává svého Ducha do Otcových rukou.

Vrcholným dílem trojice božských osob, je však společná účast na Ježíšově slavném Zmrtvýchvstání. Ježíš je vzkříšen z Boží vůle a moci Ducha svatého. Před tím, než Ježíš vystoupí na nebesa, aby nám připravil místo v Božím království, hovoří také v trojičním Duchu. Je mi dána od mého Otce všechna moc na nebi i na zemi, říká, jděte získávejte mi učedníky a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

 Na základě těchto mnohých výpovědí a svědectví nemůžeme říci, že bychom snad tajemný život Boha v Trojici pochopili, ale, a to je podstatné, nemůžeme o nich již také pochybovat. Nemůžeme pochybovat o jejich společné koexistenci, přirozenosti, úmyslu, životě, o jejich neoddělitelné a trvalé spolupráci na díle Stvoření, Vykoupení i trvalém posvěcování. Svatý Pavel říká, že Bůh vládne nade vším, ve smyslu Stvořitele, proniká všechny, milostí Ježíše Krista, a je přítomen ve všech skrze Ducha svatého, ve všech, kde jej přijmou v iniciačních svátostech Církve.(Ef, 4, 6)

Z každé Trojice Božích osob si můžeme vzít něco pro svůj každodenní život. Můžeme být tvořivý a pracovití jako Bůh Otec, můžeme být poslušní Boží vůli, pokorní, můžeme se obětovat pro druhé a sloužit jako Ježíš, a můžeme se posvěcovat modlitbou, tak jako duch svatá má velkou touhu se s námi a v nás modlit.

V neposlední řadě bychom měli ve své rozdílnosti vytvářet pestrou mozaiku společenství lásky a pokoje, vzájemné úcty.

Kéž nás při každém znamení kříže, ve jménu svaté Trojice opravdu naplní, milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boha Otce a společenství Ducha svatého.