Co je opravdu čisté?!

Ježíš dnes v rozmluvě s farizeji a učiteli zákona zdůrazňuje, co člověka opravdu poskvrňuje. Říká, že ne to, co do nás vchází, ale co z našeho nitra vychází. Na závěr pak uvádí neblahý výčet toho, co všechno jsme schopni v nitru rozvíjet, přechovávat a vynášet na denní světlo naší společnosti.

Možná jste si v televizi všimli reklamu, kde se pečlivá hospodině stydí před svými přítelkyněmi za kousek usazené špíny na dně hrnce. Nebo na reklamu, kde nás upozorňují, že skrze špinavé ruce se do našeho nitra dostávají při jídle bakterie a oslabují náš imunitní systém. Samozřejmě, že hygiena a čistota jsou pro naše zdraví důležité, a ani Ježíš určitě nebyl nějaký špindíra, vážil si své tělo i zdraví a pečoval o ně. Stejně tak snad pečujeme i my. Kupujeme v tomto zájmu ty nejlepší mycí prostředky, myjeme pečlivě ovoce i ruce před jídlem, pijeme actimel na posílení imunity a jiné podobné, zaručeně drahé i účinné nápoje.

Mnoho dbáme o zdraví těla a perfektní vnějškovost. Jsme ale stejně tak obezřetní a pečlivý, jedná-li se o vnitřek té nablýskané číše, tedy o své srdce?! Kolik krásných a usměvavých tváří bychom denně potkali, kdyby tato čistota těla a všeho viditelného šla ruku v ruce i s čistotou srdce. To, že je člověk krásný, čistý a upravený navenek, ještě neznamená, že je krásný ve svém nitru. Bohu snad tak pramálo záleží na tom, na čem často záleží nám, a my bychom se snad ani nemuseli stydět za kousek špíny na dně hrnce, ale za své hříchy, které si pěstujeme a nosíme v sobě a snad se jimi někdy i chlubíme?!

Ježíš jinde v evangeliu říká, toho se bojte, který může poskvrnit a zahubit vaši duši v pekle. Možná i proto nás ten Zlý tak burcuje k vnější čistotě, nabízí nám pak ten falešný, pokrytecký pocit, že je vše v pořádku, a my pak už čistotu nitra moc neřešíme.

Bůh nás svými přikázáními vede k zachovávání čistoty srdce, k pokoji a radosti, a ten Zlý, mající černou duši, se všemožně snaží zaneřádit naše srdce, proto nám neustále vnuká nečisté a špatné myšlenky. Poskvrnit naši duši se mu daří tím, lépe, čím více se vzdalujeme od Boha a neposloucháme jeho slovo a hlas.

Všemi dnešními čteními se prolíná výzva slyšte, poslouchejte. Poslouchejte, co vám pro vaše dobro přikazuji, tím se řiďte, toho se držte a uchováte se čistí a neposkvrnění od tohoto světa, a navíc vejdete do místa pokoje.

Není možné, aby naše srdce bylo neustále čisté, stejně není možné, aby nepřišla nová pokušení, a i tělo při sebevětší opatrnosti ušpiníme. Čisté je pouze Boží, Ježíšovo srdce a naše srdce, nitro může být jen očišťováno, proto svátost smíření, kterou můžeme a máme pravidelně navštěvovat, a udržovat se tak ve stavu připravenosti na setkání s Bohem a Ježíšem v Eucharistii.

Bůh nás tedy opět a znovu pozývá k pohledu do svého nitra. Bude-li čisté nitro, bude čistá i myšlenka, pak také to, co vyslovíme a následně i vykonáme.